Spillt mam Doud

16. 07. 2017
International Konferenz vun Exopolitik, Geschicht a Spiritualitéit

Můžeš uvěřit v to, že jsi nevyléčitelně nemocná/ý. Můžeš podlehnout té iluzi a klamu, že ti již není pomoci. Možná proto, že ti to říkají doktoři a možná i proto, že ti to říkají tví nejbližší.

Je-li někdo nemocný, znamená to, že ztrácí moc nad tím, co se s ním děje. Něco v jeho životě nefunguje jak má a proto ztrácí nad svým životem kontrolu. Je to jako, když lodivod ztratí kurz na širém moři. Můžeš zmateně pobíhat po lodi a křičet: „ztratila jsem kurz – jsem nemocná/ý“ a nebo se můžeš zastavit, zklidnit se a začít se dívat do sebe. Hledat znovu svoji cestu tam uvnitř. Není smyslem nemocí se litovat, ale zastavit se a podívat na to, kde jsem ve svém životě udělal chybu.

Západní medicína má handicap v tom, že neumí léčit některé nemoci: HIV, rakovina, cukrovka, roztroušená skleróza, alzheimer, genetické predispozice, různé formy závislostí a fóbií, jiné exotické nemoci atd.

Problém je ale v hlavě. Je to v naší hlavě, která je naučená, že když mi nepomůže západní doktor, tak už nikdo. Obchod se smrtí ve zdravotnictví je výhodný business. Ještě než-li takto postižení lidé zemřou, nacpou do nich spoustu chemikálií, aby je udrželi při životě. Zdravý člověk je pro farmaceutický průmysl ten nejhůře investovatelný. Západní medicína se neptá totiž po příčinách, ale snaží se potlačit následky. Neptá se proč jsme nemocní, ale říká: Když tě něco „bolí“ vezmi si prášek. „Bolí“ tě to pořád? Hm, to máš blbý, jsi nevyléčitelně nemocný – není nic, co by ti pomohlo. Je to dost drsný ortel nad lidským životem druhého. Je to jako, kdyby nad tebou vyřkli kletbu!!!

Východní filosofie a šamanismus přírodních národů vidí věci v širším kontextu. Člověk se musí dívat nejen na symptom, ale i na kontext (příčinnou souvislost), jak se symptom objevil. Pracuje se nejen s fyzickým tělem, ale i s psychikou jedince. Pracuje se na vztazích k jemu samému a k jeho okolí. Pracuje se s léčivými rostlinami a šamanskými rituály… Tzv. nevyléčitelné nemoci jsou zase jen formy symptomů, které nás mají upozornit na chyby v životě. Záleží jen na nás, jak moc chceme do nejmenších detailů pochopit skutečnou příčinu. (Někdy se tomu říká celostní/komplexní medicína.)

Je rozdíl v tom, jestli se rozhodneme upadnout do deprese s myšlenkou, že mi už není pomoci a je rozdíl, když si řekneme, že stále máme naději. A i když teď hned nevidíme ono pomyslné světlo na konci tunelu, onu cestu ven z labyrintu, pořád má smysl hledat a ptát se, zda existuje i jiné řešení… Já říkám, že ano!

Přeci máme tolik možností! Každý má osud svého života ve vlastních rukou. Nikdo jiný jím nevládne.

Můžeš uvěřit, čemu chceš. Je to jen tvoje volba.

Můžeš se rozhodnout žít a nebo umřít. Je to stále jen tvoje volba a nikoho jiného.


Několik filmů, které jsou velmi inspirující:

Ähnlech Artikelen